Hello, přečetla jsem si celý tvůj Vytržený zápis a nemohu než nesouhlasit. Desatero není zákon života. Jediný zákon, který je nám vlastní je, že nejsilnější nebo nejvychcanější přežije. Desatero je plod křesťanského učení, nelze si jej plést s řádem a během života - narodíme se, žijeme a zemřeme. Co děláme mezi tím nemá nic společného s desaterem a je vysoce dobrovolné, kdo se chce tímto řídit.
A dále, člověk, který nepozná přátelství nebo rodinné bezpečí není automaticky strojem, jsou dvě cesty a to zjednodušuji - buď nebude nikdy umět navázat kontakt, bude se izolovat, i záměrně, jeho život bude osamělý a složitý. Druhá cesta ukazuje člověka, který po lásce, lidech touží a je schopen otevřeně jít za tímto snem, chce milovat a být milován lidmi kolem sebe - to ale nesmí být ubrečená fuchtle, co se nedokáže smířit s během života.
Co se týče partnerství, o kterém jsi psala...původně, stejně jako například u vlků, byl u člověka (tehdy ještě napůl opice) uznáván alfa samec, který jediný mohl se samicemi své tlupy kopulvat, později se člověk vyvinul a započala víceméně monogamie, ale dodnes v některých zemích je uznávána polygamie, nejde tedy vymezit monogamní zákon jako jediný, neboť se nevztahuje na všechny kultury a nikdo nám není nadřazen tak, aby nám mohl toto pravidlo vnutit jako nezpochybnitelné. Dnes je také možné žít tak, že jeden partner má více partnerů a naopak...jde o komunikaci a toleranci. Milá Hyjenardo, myslím, že si tímto článkem chceš jen ospravedlnit vlastní nedostatky a doufám, že nejseš ortodoxní křesťanka, protože tento článek působí poněkud fanaticky. Lidi jsou jen zvířata - zkus někdy kouknout na televizní zprávy.

Bye:-)