Šuplík plný básniček

Strom v černé mlze

Jak strom v černé mlze, kterým vichr cloumá, držím se kořeny, a mysl bloumá.   Jak strom v mlze černé, korunou vichr hází, ty si to jediné, co mi tu schází.   Jak v mlze černé strom, před Tebou stojím, s Tebou jak blesk a hrom, svůj život pojím.   Nechtěj se má Lásko, nechtěj se...

Smrt bez zármutku

Na větvy suché, vyrostly škodolibé houby, které mají klobouky ploché, a smějí se na otevřené hroby.   V mělkém hrobě, který zasypán nebyl, leží myšlenka určená tobě, kdo jí asi zabil...   Možná že nemoc, či chlad, nebo snad nesnesitelný hlad?   Ne, ne přiteli, nic z toho to...

Němá touha

Nad vodní hladinou, kde mlhy se točí, zřím vílu jedinou, jak svůdně tančí.   Bílé tělo, jemná tvář, tenké nožky zářný vlas, a stříbrná měsíční zář chvěje se, když zazní libný hlas.   A já na břehu stojím, že se rozplyne, toho se bojím.

Odříkání

Ten ostrý kámen trčící, skrývá šelmu chrčící, ta žulu drápy drásá, ten zvuk je ošklivá krása.   Když shlédneš dolů na ní, zjistíš, že je v polapení.

Sen-neD

Po nocích bloudím světy temnoty, po nocích pravdu hledám, o nich jen z vyprávění slýcháš ty, ani potuchu o nich nemáš, to hádám.   Po nocích bloudím temnotou, kterou nacházím ve světech jiných, a hledám oporu, sílu tvou, když šplhám do kopců strastí mých.   Za noci já jak ve dne...

Nevěst(k)a

Mezi drsnou kůrou stromů, se válý mlhy cáry, a ve zvuku těžkých hromů, jsou vidět staré máry.   Voda padá bezpřestání, na její tvář šedavou, v očistci jí čeká prožívání, dnů s myslí schátralou.   Hledíš do její tváře, a věříš, že o nevěstu se jedná, však nevěř tváři lháře, pouhá nevěstka...

Jen moje

Jdeme spolu na procházku, miluji tě jako žádnou jinou, tvůj život vysí jen na vlásku, nyní naše sny ve tmě tonou.   Pod temným ledem sněhem zavátým, v jezeře se dnem skalnatým, není to lehké ani pro jednoho, přijít o ze srdce milovaného.   Nyní tvé tělo na dně leží, a velký kámen srdce...

Chlad v duši

Studený prach se ve větru točí, každé zrnko šest ramen má, a když vychr opře se ti do očí, jediné co vidíš je tma.   Prach taje na horké tváři, stékaje na plátno kde utuhne, nálady se v srdci sváří, však dobro z toho nevztane.   Strach a pláč nosí chlad, ten se do srdce vlil, ikdyž si...