Jsem tak osamělá, že když mi moje Láska nabídne, že se staví, já jen řeknu: "To není potřeba." A přitom bych jí tak ráda viděla, tak hrozně se mi po ní stýská. Když říkám: "To není potřeba," nemyslím, že jí nepotřebuju, ale že si nemusí zacházet, že to nějak zvládnu, jenže...
Když to jen trochu jde, snažím se dělat něco rozumného, ale pořád mi přijde, že toho za den udělám málo. Bez očí se těško žije.
Tak ahoja klucíí a holky (o)
Deprese
Hyjenarda | 12.01.2011
