tak i za sebe něco přidám do téhle změti "duchaplných" komentářů. Když jí není dobře, tak ji nejspíš není dobře a i kdyby se vymlouvala, protože nechce s nikým kromě své lásky mluvit, tak to je také jen a pouze její věc. Když si chce popovídat, může si popovídat. Pokud zatím zvládá své problémy a nemoc sama a nechce o tom mluvit, nemá cenu do toho šťourat. Až bude chtít, popovídá si.
Mahobe, nemůžeš si přece myslet, že vždycky všechno bude jako dřív. Jednou dvakrát si popovídat, ale jednou dvakrát za jak dlouho? Já jsem rád, když si s kamarádkou, která je dost zaneprázdněná popovídám i jednou dvakrát za půl rok. Jen tak si sednou a užít si těch pár hodin, co to jde, ale ne někoho nutit, aby někam šla. Protože pak to znamená, že tě nezajímá, co chce ten druhý a co ho trápí, ale že se na tom trápení a novinkách živíš, čili to, že se chceš sejít je dobré jen pro tebe, protože toho využíváš. Co Hyjenarda píše, je čistě její věc, a nikoho nenutí její články číst. Je to její deník, její jakýsi virtuální únik, ventilace myšlenek a úvah do tohohle světa, kde si to může každý přečíst, ale možná to je dobré k tomu, abychom si tak své myšlenky urovnali, protože vímě, že to někdo čte a že těch lidí je dost...malý příspěvek do diskuze :)