Dlouho jsem nic nenapsala, že? Možná jste si i všimli, že? Je to těžké, když pořád něco děláte a nezbývá moc času. Je tu škola a nekonečná práce. No a taky život, který zabere mnoho času ;o).
Abych se přiznala, zkusila jsem si takový maraton za poslední dobu. Po přijímacích zkouškách jsem jela domů a začala se zajímat o moje známky. Ano, protože je toho moc, musela jsem si z některých předmětů buď známky doplnit, nebo opravit. Doplnění nebyl problém, ale oprava známky z matematiky se nezdařila. Dostala jsem tedy klucíí a holky za pět.
Co jsem měla dělat? Podřezat se? Ne!!! Dala jsem si žádost na přezkoušení z půlroku matematiky, tedy lépe řečeno z celé analytické geometrie, kterou osobně nenávidím a naprosto se mi nelíbí. Ale což, měla jsem trochu času a pustila se do toho... učila se, učila, spala, zašla na pivo... učila se.... Nakonec přišel den, kdy měla zkouška být... pět minut před začátkem jsem stála nadupaná před dveřmi do síně utrpení, abych se později dozvěděla, že se to posunulo o hodinu kvůli maturitám.
Co jsem měla dělat? Chytla jsem neskutečný stres. Ale tu hodinku jsem přežila a přistoupila ke zkoušce. Dostala jsem tři příklady. Povedlo se mi celý vypočítat jen jeden, z dalšího polovinu a třetí jsem nebyla schopná ani načnout, teda krom teoretického nákresu. Dva matematikáři se nade mnou tyčili a nutili mě ještě dopočítat další příklady. Už mi bylo zle z těch otporných čísel, chtělo se mi domů. Nakonec mi to dali a já mohla jít v klidu se z toho opít.
Hnedle další den jsem se pustila do své praktické maturity. Začala jsem vyřezávat Sand home. Sehnala jsem si tři mohutné špalky a pustila se do toho. Byla to otročina, ale mně se práce líbila. Když jsem zjistila, že se bude práce obhajovat o den dříve než jsem si myslela, stála jsem ve dveřích s dlátama v batohu a koukala na ostatní spolutrpitele v šatech a tesilkách. Udělalo se mdlo, zle, otporně. Rychle jsem vše nahrubo dosochala, sestavila, dopravila 200 kg špalek z přízemí do čtvrtého patra a sepsala obhajobu, dostala od spolužačky štítek se jménem a popisem díla. Odprezentovala jsem a šla za Mahobem a Elorein, kteří na mě čekali před školou již nějakou tu hodinu, než za dorazím. Měli jsme jet do Plzně vyřizovat domeček, ale nemohli jsme, protože já maturovala. Super co? Mahob mi chtěl rozbít ciferník o schody před naší školou, ale myslím si, že to neudělal jen proto, že mě má tak rád.
Trošku jsem se zapoměla zmínit, že jsem se s učitelem nedomluvila na tom, že svůj výtvor vyřežu ze dřeva. Měl být z papíru, jenže já chtěla něco extra. Když bych mu to řekla předem, vyhodil by mě, ale když jsem mu přivezla 200 kg špalek před školu, nemohl nic dělat. Moje tvrdohlavost a neuznávání autority se projevilo na známce. Nechali mě projít, ale dali mi za čtyři... celou cestu ze školy jsem to nechápala, kdyby alespoň trojku, ale za čtyři? No jo, srát lidi se nevyplácí... ale to k umění patří, ne? :o))
Paní v Plzni odešla z práce čtvrt hodiny před naším dojezdem... takže zbytečná cesta. Byla jsem naštvaná, chtěla jsem přespat do dalšího dne a vyřídit záležitost hned ráno a pak jet, jenže Elorein taky maturuje a chtěla se jet domů učit. Mahobovi se nechtělo teda ani trochu a já to chápala. Měla jsem z něj pocit, že se do mého domečku snad i zamiloval. Celý si ho nafotil a natočil. No, nakonec jsme jeli domů... cesta utekla rychle.
Další den byl po velmi dlouhé době krásný... je to tajný... neřeknu ;o), ale moc hezký den. Následoval den cesty do Ústí. Jela jsem na návštěvu k.. no jak to jen napsat :o/ ... stejně jako předešlý den byla i návštěva krásná... pak jsem ale zas letěla do Plzně... z Ústí nad Labem mi to zabralo 3 a tři čtvrtě hodiny!!! Po cestě mi pod auto vběhl pes, všude byly zácpy a nedalo se v tom horku normálně dýchat. Cena benzínu je vysoká. Mahob mi poradil tankovat na ONO... což jsem praktikovala kde to jen trochu šlo... a šlo ;o) díky ti :o))
V Plzni jsem vše vyřídila a byla jsem tak utahaná, že bych domů už asi v pořádku nedojela, proto jsem jela domů na svůj baráček :o) a spinkala tam. A to je vše... teď učení na maturitu, kterou už mám za pár, opravdu za pár.... je na čase, abych se položila do knih a vypsaných maturitních otázek. Takže já jdu na to....
JO! a mimochodem... na vysokou mě nevzali :o), ale proč bych se měla stresovat, když je tu tolik jiných povinností?
"Neúspěch neexistuje, existují jen jiné výsledky než ty, které jsme očekávali."
