Někdy se mi stává, že nevím, kolik je hodin, co je za den, dokonce co je za měsíc. Když takto zapomenu jsem ta nejšťastnější osoba na světě. Většinou když spím a proplétám se noční můrou, prožívám čas jinak, než tady na zemi. Mohu projít desítky dní, několik měsíců a najednou se vytrhnu ze spánku. "Co se děje?" je moje nejčastější otázka. Na chvíli si neuvědomuji kdo jsem, protože velmi dlouho jsem byla někým jiným. Ale teď jsem zpět a musím udělat to co každé ráno. Není to běžné, takto se probouzím tak možná jednou do roka, či dvakrát. I tak je to velmi těžké. Svým snům bych chtěla věnovat jednu část svých stránek, protže jsou někdy pro mě moc důležité a nechci je jen tak zapomenout. Noc je pro mě bránou do tisíce jiných světů, jako když otevřu knížku a zmizím v jejím nitru. Ale tohle se opravdu děje, tady nemohu přerstat. Knihu můžete zavřít, odložit či roztrhat, ale mé sny mohou roztrhat mě, pokud nebudu hrát podle jejich pravidel.
Někdy se mi stává, že i noc i v den pracuji, běhám, bojuji nebo přemýšlím. Není pak chvíle, kdybych si mohla odpočinout. Každý sen je pro mě stejná zkušenost, možná větší než v normálním životě. Proto pokud se Vám takové sny zdají, neutíkejte, ale učte se přežívat a řešit je.
