Na větvy suché,
vyrostly škodolibé houby,
které mají klobouky ploché,
a smějí se na otevřené hroby.
V mělkém hrobě,
který zasypán nebyl,
leží myšlenka určená tobě,
kdo jí asi zabil...
Možná že nemoc, či chlad,
nebo snad nesnesitelný hlad?
Ne, ne přiteli, nic z toho to nebylo,
co myšlenku zabilo.
Promiň, že to musím říct,
vyjdu tak svědomí vstříc,
dávám ti věčné zbohem!
Příteli,
to ty jsi tím vrahem.
